FF Bloody Visitor 5.Kapitola

22. února 2011 v 19:27 | Nicol* |  FF Bloody Visitor
tvd-vampire-diaries.blog.cz
5.Kapitola

Najednou jsem nevěděla, co dělat. Hlava se mi točila z toho a bylo mi ze sebe špatně. Ten upír se poprvé za celou dobu zachoval soucitně a tělo kluka, kterého jsem zabila hodil do řeky, která vedla vedle našeho tábořiště. Sedl si k ohni a prohlásil s ledovým klidem.
,,Teď si konečně jedna z nás. Čekali jsme na tebe dlouho." Už jsem toho měla všeho moc a chtěla jsem se dozvědět víc věcí. Po tvářích mi stékaly slzy. Za tenhle den už nejmíň po pátý.
,,Takže, vyklopíš mi konečně, jak se jmenuješ, proč mi říkáš vyvolená a v co jsem se teď proměnila?!" vyjela jsem na něj ostře. Ani jsem nevěděla, kde jsem vzala tolik síly.

Konečné odtrhl oči od ohně a koukl se na mě.. ,,K tomu, aby ses stala upírkou jsi se potřebovala napít lidské krve, což jsi splnila. Jak asi sama víš." řekl. ,,Neříkej!" frkla jsem na něj ironicky.
Ignoroval mojí poznámku a dál mi vyprávěl. ,,Podle pověsti, která koluje mezi upíry, existuje vyvolená. Nevěděli jsme, kdy a kde se vyskytne, ale moc se budeš hodit nám upírům ve válce."
,,Ve válce?! Já?! Proti komu?" spustila jsem zoufale. Opravdu jsem si sama sebe nedokázala představit někde s mečem nebo puškou, jak někoho zabíjím.
,,Ve válce proti vlkodlakům. Ale nejdřív musí být zabita dvojnice, abychom vlkodlaky oslabili." řekl opět s klidem. Prostě jako by mi sděloval, že dneska večer mě zve na kafe.
,,A v tom nám taky pomůžeš ty." pokračoval. ,,Já? Zabíjet? Tak to sis mě asi s někým spletl!" vyjela jsem, protože tohle bylo už opravdu máklý i na mě. Najednou mě brutálně chytil za zápěstí a přitáhl si mě k sobě. Chytl mi ruce, abych se nemohla bránit a odhrnul mi vlasy z krku. ,,Proroctví nelže." řekl a dotknul se prstem mého krku. Na místě, kde se mě dotknul mě začalo pálit.
,,Co se to děje!" křikla jsem a odstrčila jsem ho od sebe. Ani nevím, jak jsem to udělala, ale on se svalil na zem tři metry ode mě. ,,Říkal jsem, že proroctví nelže. Na krku se ti měl objevit malý měsíční srpek a tak se taky stalo. A navíc máš obrovskou sílu. Jinak by jsi mě nedokázala takhle odhodit." sdělil mi a já si okamžitě sáhla na krk. Měla jsem ho v jednom ohni.
,,Dobře a co bude dál?" řekla jsem. ,,Co mám za další "upíří" schopnosti?" dokončila jsem větu, aby věděl, co mám na mysli. Skoro jsem zapomněla, že jsem před chvílí zabila člověka, ale pocit viny mi to nedovolil. Prohlídl si mě a začal. ,,Takže za prvé máš velkou sílu. Ale proroctví říká, že budeš mít ještě větší sílu než my všichni dohromady. Dál umíme rychle běhat." řekl a názorně mi to předvedl. Najednou se z něj stala jen šmouha a zmizel. Pak mi poklepal na rameno. "WOW!" otočila jsem se a neskrývaně otevřela pusu. ,,Zkus to." pobídl mě. Rozběhla jsem se a najednou to šlo samo. Bylo to jako, když vystrčíte hlavu z okýnka nadzvukového vlaku. Zasmála jsem se tomu a běžela jsem k němu nazpátek. Kam bych asi měla utíkat? Teď už nemám domov.
,,Dál?" řekla jsem nedočkavě. ,,Teď trochu ty nepříjemné záležitosti. Na slunci shoříme a kůl do srdce nás opravdu zabíjí. Pak existuje ještě jedna rostlina se kterou máme potíže. Jmenuje se sporýš." řekl to slovo, jakoby to byla nějaká nemoc. ,,Moment!"zarazila jsem ho..,,Ale když na slunci shoříme a nejspíš za 30 minut bude východ slunce, co bude se mnou a s tebou?" řekla jsem. ,,Já mám tenhle prsten. Je to speciální prsten, co nám před sluncem chrání. A tady máš ty." řekl a podal mi hezký prsten s modrým kamenem uvnitř. ,,A jak to, že to funguje?" zeptala jsem se a nasadila jsem si ho na prst. ,,Musím být očarovaný od čarodějky." řekl a potom doplnil..,,jeden jsem dostal od původního upíra, co mě sem vyslal."
,,Od původního?" zeptala jsem se a připadala jsem si jako úplný pitomec. No jo to je tak, když si sedmnáct let myslíte, že žijete v normálním světě.
,,Ano to je ten, ke kterému tě zavedu. Ten co chce mrtvou dvojnici a pomstu vlkodlakům." řekl.
,,A co u něj budu dělat?" opět jsem se zeptala jako pitomec. ,,Budeš se od něj učit boji, sebeovládání a jak uspět v jeho záměru." řekl jakoby se nechumelilo.
,,Aha super." řekla jsem s ironií. ,,A prosím tě, když už mě někam povlečeš, můžeš mi aspoň říct, jak se jmenuješ?" řekla jsem a konečně se mi dostalo i na tuhle otázku odpovědi.
,,Jmenuju se Jonathan, ale všichni mi říkají John. A jak říkají tobě vyvolená?" řekl se zájmem.
,,Nataly." řekla jsem a smířila se s tím, že už nikdy nebudu normální.

Doufám, že se líbí :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 xDJj xDJj | E-mail | Web | 22. února 2011 v 19:39 | Reagovat

opravdu moc hezké! strašně se mi to líbí! už se zase těším na další díl!!!

2 xDJj xDJj | E-mail | Web | 22. února 2011 v 19:49 | Reagovat

děkuju

3 °Danielka°_-* tvoje affko :)* °Danielka°_-* tvoje affko :)* | Web | 22. února 2011 v 19:50 | Reagovat

No vlastně úplně normálně :D..ale chci se o hodně zlepšit..:D jen nevím jak :D

4 VampirePetulQa ◄◄ VampirePetulQa ◄◄ | Web | 22. února 2011 v 19:57 | Reagovat

nechceš být spisovatelka?:D tebe to nějak baví ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama