FF Bloody Visitor 6.Kapitola

24. února 2011 v 14:57 | Nicol* |  FF Bloody Visitor
Minulý díl:
,,Aha super." řekla jsem s ironií. ,,A prosím tě, když už mě někam povlečeš, můžeš mi aspoň říct, jak se jmenuješ?" řekla jsem a konečně se mi dostalo i na tuhle otázku odpovědi.
,,Jmenuju se Jonathan, ale všichni mi říkají John. A jak říkají tobě vyvolená?" řekl se zájmem. ,,Nataly." řekla jsem a smířila se s tím, že už nikdy nebudu normální.
6.Kapitola
,,No, těší mě.." řekla jsem neupřímně. No tak co byste řekli vy chlapovi, který se vás pokusil zabít?,,Takže a co bude následovat teď?" optala jsem se a smířila jsem se s pocitem, že se pořád ptám jako imbecil. ,,Takže teď si myslím, že by ses mohla jít opláchnout do té říčky, pak se prospat, ráno něco pojíst a ráno bysme měli vyrazit." řekl a hodil po mě modrou osušku, které jsem se doposud nevšimla. No řekněte, vy byste se koukali na osušku, když vysáváte nevinýho kluka nebo když zkoušíte upíří schopnosti? Najednou jsem se zarazila..,,Pojíst?!" vzkřikla jsem. ,,Jo pojíst. Vím, že ti to přijde nechutný, ale je to naše obživa. Stejně jako lidi mají rádi Coca-Colu, tam my máme rádi krev."

řekl. ,,Aha, takže mi budeš pití krve vysvětlovat jako fast-food? Super." řekla jsem uštěpačně. ,,Jestli ale chceš, můžu dojít do místní nemocnice a nějak ti pytlík splašit." řekl. ,,Děláš si srandu? To tam jako chceš přijít a říct: Dobrej, jdu si pro jeden pytlík Áčka pro mojí kámošku. Dostala trošku žízeň, vždyť to znáte, ty nováčkovský chutě." řekla jsem a nahodila při tom bodrý tón. ,,Víš je tu ještě něco, co jsem ti upířích schopnostech zapomněl říct. Můžeme totiž lidem ovlivnit mysl, aby udělali to co my chceme." řekl s klidem a přihodil do ohně jeden klacek se kterým celou dobu něco ryl do země. ,,Aha, tak to jo.." přitakala jsem a byla jsem šťastná, že nebudu muset zabíjet další lidi.
Potom jsem se šla vykoupat do té říčky. Byla krásně průzračná. Ano viděla jsem to, vždyť mám teď "upíří" super vidění ve tmě. John na chvíli zmizel, a tak jsem se svlékla a skočila jsem do ní po hlavě. Musela jsem to ze sebe smýt. Měla jsem na sobě zaschlou krev toho chudáka. Ale v čem teď budu chodit? Na tuhle otázku jsem dostala rychlou odpověď z lesa se vynořil John a nesl hromádku čehosi. Díky svému zraku jsem poznala, že se jedná o oblečení.
,,Díky bohu. Už jsem si myslela, že budu nahatá do konce života." zaúpěla jsem. On se mi vytlemil a odešel. Tak jsem vylezla a oblekla jsem se. Měl dobrý vkus. Přinesl mi černou koženou bundu, fialové tílko, černé kalhoty a tenisky. Když jsem se obula zase se vynořil z lesa. Radši jsem se ho neptala, kde vzal to oblečení. Zřejmě u tý sestřičky v nemocnici. Už se rozednívalo. Slunce mi hřálo přímo do zad. Když se ale dotlko mojí kůže, bylo to nepříjemné. Sice jsem neshořela, ale fakt zrovna parádní to nebylo. Najednou jsem si něco uvědomila a zarazila jsem se. ,,Ale co bude s mojí tetou a strýcem?" řekla jsem. Ne že by mi na nich snad nějak záleželo, ale když nepřijdu domů, tak jim to bude nápadný. ,,Nic.." řekl líně. ,,Ovlivnil jsem je a oni si teď myslí, že si odjela za svojí babičkou do Kalifornie. Nebudou tě hledat a všem řeknou to, co jsem jim řekl já." dořekl.
,,Ale já žádné příbuzné v Kalifornii nemám." oponovala jsem mu. ,,Já vím, ale oni ne." řekl a sedl si k ohni, který už pomalu vyhasínal. ,,Takže.." začal.. ,,já ti teď dojdu pro snídani a ty si tu zatím dělej co chceš." řekl a odhalil svoje bílé zuby. To bude mít asi od žvýkání cizího masa. Kdo by to do něj řekl? ,,Ok." řekla jsem prostě, on vstal a byl v tu ránu pryč. Neměla jsem co dělat, tak jsem se rozhodla otestovat svou sílu. Našla jsem takový menší spadlý strom, který bych jako normální člověk neunesla. Shýbla jsem se k němu a obejmula ho pažemi. Zvedla jsem ho jakoby nic. Opravdu to pro mě bylo jako nést tašku s nákupem. Řekla jsem si, že s ním zkusím hodit a tak jsem se rozmáchla a namířila to tím kmenem přímo na protější břeh. Strom přeletěl řeku, která mě s druhým břehem dělila a s dutým zaduněním dopadl na zem. ,,Ty krávo!" vyjelo mi z úst a v tu chvíli jsem se cítila opravu silná. ,,Dobrá práce, na to že jsi nováček." otočila jsem se a za mnou stál John. Hodil po mě pytlík naplněný červenou tekutinou. ,,Dík." řekla jsem. Potom jsem se koukla na pytlík.,,A co já teď s tím?" On se jen zasmál a řekl. ,,Co asi. A do dna." řekl a odtrhl uzávěr pytlíku zuby a vyžahl ho na ex.
Snad se líbí :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 xDJj xDJj | Web | 24. února 2011 v 15:21 | Reagovat

opravdu moc pěkné! už se nemůžu dočkat dalšího dílu! a děkuju, že si mi napsala a jestli te můžu poprosit, tak napiš až bude zase další! xD

2 Casion Casion | Web | 24. února 2011 v 15:48 | Reagovat

jj ďakujem ti za pochwalu, aj twoj blog je weľmi pekný =D

3 de-elfinek de-elfinek | E-mail | Web | 24. února 2011 v 15:50 | Reagovat

ahojky máš pěknej blog podívej se prosím na ten můj  a okomentuj děkuju :)

4 Love.Alyss Love.Alyss | Web | 24. února 2011 v 16:20 | Reagovat

hej uzasny uz se tesim na dalsi dil :)

5 °Danielka°_-* tvoje affko :)* °Danielka°_-* tvoje affko :)* | Web | 24. února 2011 v 16:20 | Reagovat

Pecka..:P už se těším na další..:)

6 jolik jolik | Web | 24. února 2011 v 17:55 | Reagovat

jn :D..jakože 6 týdnů bez TVD bych asi nedala :D..jinak pěknej díl :)

7 Das Das | Web | 24. února 2011 v 20:01 | Reagovat

nádherné! :) krásně píšeš, těším se na další díl! :) (A ať je brzo!)
Sice mě trochu zarazzily ty smajly v textu, ale.. je to opravdu dobré. :))
Do affs tě samozřejmě beru.. :D
Jáká TVĎačka by nespřátelila s TVĎačkou? :D

8 Das Das | Web | 24. února 2011 v 20:19 | Reagovat

:D

9 Elena Katharin Lucia Elena Katharin Lucia | Web | 1. března 2011 v 15:45 | Reagovat

ta  povídka se mi líbí :) už se těším ns pokračování

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama